Stránky medvídka Všudybýlka

Jelikož jsem osobou poklidnou, rozvážnou i vyrovnanou a rozhodně nepatřím mezi panikáře, tak jsem přes nutnost časného ranního odjezdu včerejší večer věnoval televizi a až dnes ráno, tedy chvilku po půlnoci, se začal chystat a balit na cestu. Nakonec jsem si toho s sebou ani moc nebral. Vlastně právě tyto čtyři komplety:
- oblek, kravata se sponou, košili a polobotky,
- sandály, kraťasy, triko a sluneční brýle,
- spodky na spaní a
- plavky,
neboť když se k tomu přidá mobil, foťák, občanka, nějaký to euro a paklík žvýkaček, už má člověk vše, co k životu potřebuje a vždy si již poradí. (Pokud se někdo právě balí podle mnou uvedeného návodu, musím zpětně doplnit deštník, jehož absenci jsem tam bohužel pociťoval.)
Dokonce jsem se ještě letmo stihl použitím mýdla a žiletky uvést do méně odstrašujícího stavu, abych naší vlastičce nedělal za hranicemi ostudu a byl vůbec vpuštěn do letadla. Hned nato jsem vyrazil na letiště. Byl už nejvyšší čas. Letěl jsem jedním z prvních letů, tak jsem tam musel být už kolem šesté. Stihl jsem to právě včas, tj. s asi hodinovým předstihem před plánovaným odletem. Letěli jsme se společností Alitalia, jedná se vždy jen o plánovaný odlet. ?
První spoj jsme si objednali proto, že nevlastníme správnou platební kartu, resp. ji nepoužíváme k placení přes internet, a tak rezervovat hotelový pokoj je otázkou mnoha dotazů a následného ujišťování, že opravdu přijedeme. Tentokrát jsem během měsíce oslovil přes čtyřicet hotelů a nakonec jsem se s jedním (a jediným) z nich dohodl, že nám budou pokoj držet do dnešního odpoledne.
Díky tomu, že jsem měl letenku elektronickou, ani se mi nemohlo podařit ji zapomenout. ?
Na letišti jsem si nechal odeslat svůj kufírek po pásovém dopravníku a s rukama v kapsách prošel pasovou kontrolou. Při následné bezpečností kontrole jsem odložil jen peněženku a mobil a hodlal projít. Byl jsem však zastaven bezpečnostní kontrolorkou, že si mám sundat i opasek. A jak jsem to provedl a spadly mi mé kraťasy na gumu, tak jsem tam s „gaťmi na půl žerdi“ proskákal bezpečnostním rámem a dokázal, že pro ně rozhodně nejsem zdrojem žádného nebezpečí a tak mi bylo dovoleno pokračovat v cestě a dokonce si i opět natáhnout kalhoty.
V letištní hale jsme po mnohonásobně osvědčeném zvyku koupili láhev ginu pro snazší aklimatizaci v místě. Pokud bychom si ji totiž dali do kufru, nemusela by řádně docestovat a při průchodu rámem se veškeré lahve, gely, krémy, prášky apod. zabavují a vyhazují, abychom si z toho nemohli cestou vyrobit výbušninu. Tak se zboží pořízené v letištní zóně navíc označuje a zavařuje do igelitu, aby se dalo pronášet i následnými kontrolami. Po návštěvě obchodu jsme měli asi ještě deset minut do odletu (plánovaného - AlItalia), tak jsme si dali poslední českou Plzeň, po které se nám pak bude stýskat. Na první pohled mne mile překvapila cedulka s cenou: 25,- Kč = 1,- EUR. Při placení jsme zjistili, že je to jen přepočítací kurz a cena je 5 EUR. ? Ale i tak, možná o to více, nám chutnala.
V letadle se nic zvláštního neudálo. Coby občerstvení jsme dostali jeden maličký kousíček bábovky. Zděšeně jsem na něj koukal a když se letuška ptala, co prý chci na pití, požádal jsem o pivo. Překvapeně se zeptala. „Pivo ke snídani?“ Ujistil jsem ji, že po ránu zásadně bábovku zapíjím pivem, tak ochotně zaběhla do lednice pro 1. třídu a přinesla mně i kamarádovi po pivu. Z existence tohoto textu je již patrno, že cesta probíhala bez větších komplikací. V Miláně jsme přestupovali. Tam nás opět zkontrolovali, jestli jsme si přeci jen během letu nějakou tu zbraň nevyrobili. Jinak problémy nenastaly, jen jsme si potvrdili platnost tvrzení o jejich „dochvilnosti“. V dalším letu jsme si dali osvědčenou bábovku s pivem a úspěšně dosedli v Barceloně. Tam jsme nejprve značnou dobu čekali na autobus co nás (dokonce zdarma) doveze na hlavní náměstí. (Později jsme zjistili, že se jednalo o linku, přivážející návštěvníky na výstaviště a jelikož včera veletrh skončil, linku zrušili ale poutače již ne.) Po delší době čekání jsme tedy použili jejich taxíku, co nás dovezl do hotelu. Tam jsem se musel usmát, když 30 m před vstupem do hotelu začíná hotelové parkoviště a za vjezd a hodinu parkování se si automat, co řídí závoru, účtuje několik eur. Pochopitelně, že je tam řidič hodil a hned nato po nás požadoval. Nicméně jsme byli v hotelu, naše obtížně dohodnutá rezervace stále platila a my se po chvíli ocitli na vcelku pěkně zařízeném pokoji a mohli si konečně připít na šťastný příjezd a pak ze sebe spláchnout pot a prach z cesty. Pač tam přeci jen bylo značné teplo.
Pak  jsme se vydali na obhlídku města. Nejprve jsme navštívili restauraci. Vlastně to byla spíše jídelna s celkem dobrým výběrem. Pro začátek nám postačila jehněčí kýta s hranolky.
Já si ve snaze o ozdravění stravy dal místo nich zeleninu, ale pak jsem zjistil, že ta přímo plave v oleji a i mi to následně zrychlilo krok. Ale právě pro ty případy s sebou vozíme láhev kořalky pro léčbu a prevenci.
Vcelku dobře posilněni jsme pokračovali v prohlídce. Nic typicky španělského či zvláštního z něj nějak nečišelo. Nicméně jsme vystoupali na vrcholek s olympijským stadionem, kde probíhal nějaký fotbalový zápas a všude byly davy fanoušků. Temperament z nich byl cítit. Cestou jsme prováděli ochutnávku jejich druhů piv a s uklidněním zkonstatovali, že jejich kvalita nikoho neurazí a že by se nám tu z tohoto pohledu i mohlo líbit. Po dosažení vrcholu (turistického) jsme spatřili moře. To odjakživa miluji a už jsem se těšil, jak v něm spočinu. Jen bylo od nás bohužel trochu daleko. Po tomto pohledu jsme se již však vydali na naši konferenci, která se pomalu zahajovala.

Na prezenci jsme tak dorazili celkem zavčas a i naše registrace se dostalz k organizátorům vpořádku, tak kupodivu nebylo potřeba nic složitě domlouvat a my jen zaplatily konferenční poplatek a účast na doplňkovém programu (viz). Naopak jsme obdrželi spoustu letáčků, sborník konference a oranžové tašky na záda moderního provedení - nošené přes jedno rameno. Jistě by nad ní zaplesala má pubertální neteř, ale na rozdíl od ostatních podobně získaných tašek se obávám, že se u řady kravatovaných ctihodných učených pánů vědců právě tento model těžko ujme. Po těchto formálních procedurách jsme se vrhli na občerstvení. K našemu potěšení se tam i čepovalo pivo, tak jsme si jich pár zavdali a po chvilce jsme opustili hotel a šli na kutě. Cesta však vedla kolem naší oblíbené restaurace, a tak jsme si pro zopakování příjemné atmosféry tam ještě jedno pivoko na noc dali. Jak jsme ráno zjistili, těsně po našem odchodu přestali organizátoři podávat občerstvení a 'uvítací recepce' byla ukončena.

>>