Den druhý
Ráno nás vzbudily kapky deště, které se hustě valily na celou Barcelonu. To jsem si uvědomil svou chybu se zapomenutím deštníku. Nejprve jsme stejně v klidu a dosyta posnídali v bezpečí našeho hotelu a jelikož déšť neustával, vydali jsme se do hotelu. Cesta sice nebyla dlouhá, nicméně jsme stihli náležitě promoknout. Dopolední blok příspěvků měl odpoutat naší pozornost od promočeného šatstva, ale nějak nás neuchvátil. Následoval vcelku bohatý oběd formou švédských stolů. Jedl jsem tentokrát celkem střídmě, zato jsem se posadil u stolu k lahvince vína, nalil kolegovi a poté jsem už nikomu nedovolil se k ní třebas jen přiblížit a zvládl ji sám, tak jsme měl přeci jen dobrou náladu. Odpolední blok přednášek se ale zajímavostí od ranních nelišil, tak jsme se těšili alespoň na odpolední 'kokteil na přivítanou', na který nás katalánská vláda pozvala do svého sídla Palau de Pedralbes.
Ač to byl značný kus cesty, šli jsme raději pěšky, ať z Barcelony aspoň něco vidíme. Tak jsme k uvedenému paláci docházeli se značným zpožděním, ale jak jsme záhy zjistili, doposud se nezačalo a většina stejně přišla a přijela až po nás. Po krátkém nicneříkajícím projevu nám nabídli občerstvení: Čas od času proběhla davem dívka s tácem nějakých specialitek a u dvou stolů podávali dohromady dva lidé nápoje (pro všechny, tj. přes tisíc účastníků). V palácové zahradě si nebylo kam sednout, u stolů se tvořilyznačné fronty a po chvíli i začala obsluha odmítat podávat nápoje. Jakékoli. Aby po chvilce spoza stolu vyndala další láhev a pár skleniček nalila. Chvíli jsme na to nechápavě hleděli. Jestli se chtějí Katalánci právě takhle prezentovat, tak se jim to povedlo. S tím jsme se sebrali a místo čekání a doprošování se něčeho jsme šli do jakési místní hospůdky, kde jsme si mohli všeho dopřát důstojně a zplna hrdla. Tímto jsme si trošku zpravili dojem z akce a šli spát.
