Den pátý - návrat
Dnešní konferenční den byl poměr krátký. Po včerejší dlouhé noci se asi všem i o něco hůře vstávalo, snídaně se dneska odbít nemohla, pač budeme v poklusu ač do večera, kdy přiletíme domů a moc tak toho pojíst nestihneme. Dopoledne bylo ještě pár příspěvků, od kterých jsme již nic nečekali, a tak ani nebyli zklamáni a v poledne jsme vyslechli vcelku zajímavý druhý zvaný odborný příspěvek shrnující problematiku jisté oblasti. Po čemž jsme už bez oběda měli jet domů. Ještě jsme šli dořešit tu záležitost s nákupem literatury, kdy si prodejce chtěl jednu knihu ponechat až do rána jako ukázkovou poslední kopii. Ten si na to ale najednou nemohl vzpomenout. Když jsme mu to po notné chvíli objasnily, ze srdce se omlouval a sliboval, že ji pošle. Doposud nedošla ač byla opět urgována. (Červenec 2007.) Uvidíme.
Po informaci o velmi četných ztrátách jsme si najednou začali mnohem více hlídat osobní věci (zavazadla, peněženky, telefony...). Ač jsme při příletu použili taxi, teď jsme se na letiště již přepravili autobusem, který měl přímo před naším konferenčním hotelem zastávku. Tak poslední cigaretu a autobus se již blíží k zastávce. Tu k nám přiběhla nějaká Číňanka, že nám něco kradou. A skutečně: kolegova taška s notebookem, novým foťákem, PDA apod. byla pryč. Dívka ukazovala na metro, kam se kolega hned rozeběhl, já jsem nejprve uchopil svůj kufr, doběhl kolegu, předal mu jej a jal se stíhat pachatele, jehož jsem ani nezahlédl v podzemních katakombách barcelonského metropolitního metra. Nikoho s takovou tašku jsem neviděl, tak jsem se po chvíli smutně vrátil za naštvaným kolegou. Spolu jsme došli k tomu, že dost možná ta Číňanka byla s nimi smluvená a šlo jim i o naše velké kufry, které jsme tam mohli ve snaze zachránit notebook klidně zanechat. Naštěstí se alespoň toto nestalo, ale i tak způsobená škoda byla značně vysoká. Jelikož jsme měli již nejvyšší čas na autobus a letadlo, nikde jsme to nehlásili a kolega se musel se ztrátou smířit. Nejvíce nás mrzelo to, že právě kolega byl naším společným fotografem a mi tak téměř bez fotek. Celou cestu domů a řadu následujících dní byl pak kolega značně nevrlý, zaujatý proti Španělům a snad i španělského ptáčka doposud konzumuje s krajním odporem.
Konec
